Nikola Tesla

Bylo to 10. července 1856, když se na faře ve Smiljanu ^[1] v kraji zvaném Lika na úpatí Velebitu narodil srbskérmu pravoslavnému knězi Milutinu Teslovi a jeho ženě Djuce syn Nikola. Teslovi patřili k srbské komunitě žijící prý v této části Chorvatska už někdy od bitvy na Kosově poli. Nikola měl sestry Angelinu, Milku a Maricu, všechny provdané za srbské duchovní, a bratra Dukeho, který však v patnácti letech zemřel. V roce 1863 přeložili Milutina Teslu do Gospiče. Tam vychodil Nikola obecnou školu a nižší reálku; vyšší stupeň absolvoval v Karlovaci. Stejně jako v Gospiči patřil i na karlovacké reálce k nejlepším žákům, potíže mu dělalo jenom kreslení. Když 24. července 1873 odmaturoval, měl se podle otcova přání stát knězem. Nejspíše by k tomu došlo, nebýt cholery, kterou tehdy onemocněl. Vypráví se, že ve dnech, kdy bylo synovi velmi zle, otec svůj úmysl změnil a Nikola, díky naději, že bude moci být technikem, těžkou nemoc šťastně překonal. Po roce odpočinku na horách se od zimního semestru 1875/1876 stal posluchačem Vysoké školy technické v Štýrském Hradci (Graz).

Střední Dalmácie

Tesla posluchačem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy

Ve Smečkách 13, Praha 2

I když v Čechách později už asi nikdy nebyl, Praha na něj nezapomněla. Jako vynikajícímu vědci a vynálezci světového významu mu České vysoké učení technické udělilo (v nepřítomnosti) k osmdesátým narozeninám za celoživotní dílo název i hodnost čestného doktora věd technických. Na promoci 28. listopadu 1936 Nikolu Teslu zastupoval člen jugoslávské delegace zplnomocněný ministr a mimořádný vyslanec Dr. Bohdan Štrér. Slavnosti v budově ČVUT na Karlově náměstí se kromě funkcionářů českých a jugoslávských vysokých škol a vědeckých institucí zúčastnili také členové československé vlády, předsedové poslanecké sněmovny a senátu, diplomaté, kardinál Kašpar, generál Syrový, František Křižík, Emil Kolben a další významné politické i vědecké osobnosti té doby. Když jsem prohlížel prezenční listinu hostů, které musel rektor ČVUT prof. Hýbl jmenovitě uvítat, připadlo mi neuvěřitelné, kolik vysokých politiků si na Teslovu promoci našlo čas. Za necelých pět měsíců, 10. dubna 1937, proběhl stejný promoční akt i v Bmě na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše.

Ani o deset let později, a to už Tesla nežil, se výročí jeho narození u nás nepřešlo mlčením. „Slavnostní shromáždění u příležitosti 90. narozenin vynikajícího jugoslávského elektrotechnika a velkého vynálezce Ing. Dr. tech. h. c. Nikoly Tesly uspořádaly 10. července 1946 večer v místnostech České akademie věd a umění v Praze, České vysoké učení technické a Karlova univerzita spolu s Českou akademií věd, Masarykovou akademií práce a Slovanským výborem.“ (Zpráva ze Svobodného slova.)

Vítězství a prohry

První velké Teslovy objevy mají název vícefázový proud, otáčivé magnetické pole a motor na střídavý proud. Až do devadesátých let minulého století sloužil pro motorické účely výhradně proud stejnosměrný. Ve skutečnosti byl střídavý proud vyrobený  generátorem nejdříve přeměněn pomocí komutátoru na stejnosměrný  a po přivedení k motoru znovu kolektorem změněn na střídavý. To považoval Tesla za nepřirozené a energeticky nehospodárné; ze stejného důvodu prosazoval také dálkový rozvod střídavého proudu. S nadějí, že všechny vynálezy rychle uplatní, odjel do Paříže k Edisonově Kontinentální společnosti. Pro svůj nápad tam našel sice pochopení, podpory se však nedočkal. První motor na vícefázový střídavý proud nakonec postavil a vyzkoušel sám v létě 1883 ve Štrasburku, kam ho firma vyslala rekonstruovat elektrárnu. Protože ani pak nebyl o motor zájem, odjel hledat štěstí do New Yorku k Edisonovi.

Pracoval u něj ale jen krátce. K odchodu se prý rozhodl, když namísto slíbené odměny za práci dostal vysvětlení, že „stále ještě nerozumí americkému humoru“. Pravděpodobnější bude ale verze, podle níž se tak výjimečné osobnosti nedokázaly shodnout. A to dokonce ani když o čtvrt století později kandidovali společně na udělení Nobelovy ceny. Tesla odmítl, s Edisonem se dělit nechtěl.

Aby mohl podnikat, potřeboval společníky s kapitálem. První pokus se jmenoval Tesla Arc Light Company. Společnost pro obloukové osvětlování sice dobře prosperovala a Tesla v ní svou činnost zhodnotil řadou patentů, výroba motorů na střídavý proud však zůstávala nesplněným snem až do vzniku Tesla Electric Company v dubnu 1887. Na podzim téhož roku měl Tesla své představy prakticky ověřeny, dal je patentovat a zároveň požádal o oficiální posouzení vynálezů přední americké odborníky. Výsledek byl zcela jednoznačný: indukční motory jsou spolehlivé a jejich výkon o nic horší, než mají motory na stejnosměrný proud.

V roce 1888 prodal Tesla všechny patenty týkající se střídavých proudů Westinghousovi – milionáři, který zbohatl na vynálezu vlakové brzdy. Za pět let potom firma Westinghouse Electric and Manufacturing Company pomocí Teslových dvoufázových generátorů elektrifikovala chicagskou světovou výstavu a později jimi vybavila i elektrárnu na Niagarských vodopádech.

Diplom Doctor honoris causa

V roce 1895 Teslovu laboratoř i s celým vybavením zničil požár. Znamenalo to jak značnou materiální ztrátu, tak zdržení v práci. Nenechal se ale zlomit a za několik měsíců vybudoval laboratoř novou. Zároveň začal s bezdrátovou telegrafií. První vysílací stanice (postavená nedaleko New Yorku) měla výšku 57,6 m a dosah 35 km, druhý vysílač (uvedený do provozu v Coloradu) dokonce 1 000 km. Největším úspěchem byl však experiment, kdy elektrickou energií vyslanou do vzdálenosti čtyřiceti kilometrů rozsvítil 200 žárovek.

Byl výjimečně pracovitý, nikdy neztrácel čas planými řečmi, odpočíval pár hodin denně. Jinak by nestačil podat přes 700 patentových přihlášek. Blízkých přátel měl málo, snad jen slavného Marka Twaina, zato bezpočet upřímných obdivovatelů. Patřili k nim americký radiotechnik Edwin Armstrong, dánský fyzik Niels Bohr, anglický fyzik a chemik William Crookes, Albert Einstein, Alexandr Stěpanovič Popov, Wilhelm Conrad Röntgen a další.

Od roku 1939, kdy ho při procházce newyorskými ulicemi srazil automobil, byly jeho světem dva pokoje v třiatřicátém poschodí hotelu Newyorker na Manhattanu. Tam také 7. ledna 1943 zemřel. Ve světě elektrotechniky však bude žít dál. Nesmrtelnost mu zajistilo jeho velké dílo a od roku 1956 i rozhodnutí Mezinárodní komise pro míry v Paříži, která Teslovým jménem označila jednotku magnetické indukce.

[1] Poloha: 44°33'35''; 15°18'33'' [⇑]

Co řekl:

„Každý člověk má potřebu věřit v jakýsi druh vyšší moci. Všichni musíme mít ideál, aby řídil naše chování a uspokojil nás; není rozhodující, je-li to víra, umění, věda nebo něco jiného.“

„Rozum, věda a umění musí sloužit všem k bohatšímu a lehčímu životu a ne jednotlivcům k získávání majetku. Nový svět nebude světem lidí zdeptaných a ponížených, ale svobodných a rovnoprávných.“

Telegram při příležitosti udělení doktorské hodnosti

Připravil Prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc.

(a ve spolupráci)  PhDr. Jiřina Masnerová

Dle PRAŽSKÁ TECHNIKA 03, 04  2004