Marianna Macků rozená Závodská
 
 

„Celá vesnice se musela dívat, jak nepříčetný jezovita si vymyslel strašnou věc. Když chceš pít z kalicha, tak budeš pít a před očima všech. A dal jí pít kolomaz, která byla příliš horká nebo otrávená, takže panímáma Macků za velkých bolestí zemřela. Musela mít tzv. 'oslí pohřeb' (sepultura asini) mimo posvěcenou zemi, poněvadž v kostele byla veřejně prohlášena za zatvrzelou kacířku. A volfířovský farář s vrchností měl povinnost určovat to nejhorš […] Napravo ve stráni pod lesem je již neznatelný hrob sestry Macků rozené Závodské v tak zvané neposvěcené zemi.“

[Setkání po dvou staletích; 4 U potoka pod Šachem (Alžběta Jamová); signatura EMC; Kostnické jiskry, 3/81]

Represáliím neunikla ani rodina, jejíž jeden člen zemřel při výslechu na římskokatolické faře ve Volfířově.


The church called Marianna Macku (Macek) born Zavodsky an obstinate heretic, publicly. The jesuitic missionary and church authorities determined her punishment. She was forced to drink hot tar. She died a very painful death. Her grave is to the right on hillside below the woods in so called no sacred ground.
 
Císař Josef II. vysvětluje nekatolíkům své zásady.

Toleranční patent, vydaný cís. Josefem II. 13. list. 1781, povoloval náboženskou svobodu s jistými výhradami nekatolickým vyznáním, a to lutherskému (aušpurskému, h elvetskému a nesjednoceným Řekům. Na jiná vyznání (jako např. českobratrské) a na sekty se nevztahoval a tyto byly dokonce přísně stíhány (jako deisté v Čechách). Hlavním důvodem jeho vydání byly zájmy politickoekonomické, v druhé řadě teprve náboženské zásady osvícenské. Proto bylo nekatolíkům dovoleno pouze soukromé vykonávání bohoslužeb, kdežto veřejnost prohlášena za praerogativum dominantního náboženství. Hlavní význam tolerančního patentu záleží v tom, že nekatolíci byli připuštěni ke koupi domů a pozemků, ke všem právům občanským a mistrovským, k hodnostem akademickým a veřejným službám, čímž byly státu zajištěny nové talenty a ekonomické síly.

[Ottova encyklopedie]

Modlitebna    Chrám

Původní toleranční modlitebna. Brzy po vydání tolerančního patentu se mnozí Závodští přihlásili dílem k luterskému, dílem k helvetskému (refomovanému) vyznání a založili tzv. toleranční sbor. Již za dva roky po jeho vydání si postavili v sousední Velké Lhotě tzv. toleranční modlitebnu (žádný vchod z ulice, žádné zvony, žádná věž, malá okna atd.), který pak po devadesáti třech letech nahradili novým, když o tři roky dříve (1873) si postavili druhý.

⊗∗