Pozn.:

1) Apoštol (z řeckého apóstolos) dle chápání křesťanské tradice ten, který Ježíše Krista přímo viděl nebo jím byl přímo pověřen úkolem.

2) Apoštol Pavel, původním jménem Saul, pocházel z maloasijského (dnes tureckého) města Tarsus, z prostředí řecké kultury a řecké vzdělanosti, požíval práva římskského občanství. Zprvu pronásledovatel křesťanů (při popravě sv. Štěpána, prvního mučedníka, ukamenováním, hlídal šaty kamenujících). Vyslán do Damašku, kde měl vést pronásledování křesťanů pokládaných za sektu odpadlíků od židovství. Zde prohlédl a stal se horlivým následovníkem Krista.
Na jerusalémském shromáždění apoštolů (r. 48?) prosazoval myšlenku prolomení duchovních a prostorových hranic židovství. Shromáždění ponechalo Pavlovi volnost k misii mezi nežidy. Tím křeťanství nastoupilo cestu stát se světovým náboženstvím.
Na svých misijních cestách procestoval prakticky celé Středomoří (Damašek, Jerusalém, Antiochie, Tarsus, Kypr, Galacie, makedonské Philipi a Thesalonikki (Soluň), Athény, Korint, Efez, Lystra, Kréta, Malta, Sicilie, Řím, kde zemřel (r. 62?). Od 4. stol. je pohřben v basilice S. Paolo fuori le mura (sv. Pavla před hradbami).
Bez ohledu, zda se nám to líbí nebo nelíbí, jsme všichni dědici řecké, židovské, římské a křesťanské kultury.