Byl Jan Žižka také v Anglii?

Památka významných osobností má jedno společné: je nepřáteli snižována, pomlouvána, zesměšňována, stoupenci a ctiteli vyzdvihována, rozmnožována až i legendárně oslavována. Tomu neušla ani památka Jana Žižky z Trocnova. Jak např. byly svou nízkostí ubohé písně o něm určené k přednesu dětmi v době temna. A jak jeho vojevůdcovskou slávu zkresloval i romantický národní histo-rismus ještě i počátkem tohoto století, když o každé zřícenině hradu kolovala pověst, že jej dobýval Žižka.

A přece vojevůdcovské umění Žižkovo nepotřebuje žádného přikrašlování – projevilo se hned na počátku obrany husitské reformace. Jaký jen obdiv způso-bilo vítězství Jana Žižky již jako husitského velitele – byla to první husitská bitva v otevřeném poli – u Nekmíře (sz. Plzně) (1) počátkem prosince 1419. S třemisty bojovníky, sedmi vozy a dvěma „děly“ porazil dvoutisícový oddíl cviče-ného vojska plzeňského landfrídu pod vedením jeho náčelníka Bohuslava ze Švamberka. A za půl roku z této hrstky odhodlaných obránců kalicha byla zorganizována síla, která na Vítkově – Žižkově odrazila a porazila křižáckou výpravu, armádu císaře, králů a knížat. A stále zdokonalované válečnické umění Božích bojovníků odráželo všechny další křižácké výpravy – pak už i za Prokopa Velikého – až k té poslední u Domažlic, po níž Řím i císař museli uznat, že vojenským násilím myšlenky husitské reformace nepotlačí.

Víme, že Žižka před vlastní obranou husitství v kraji svého rodiště bojoval proti Rožmberkům. Víme, že na straně polské se zúčastnil slavné bitvy proti řádu německých rytířů u Grunwaldu (1410) (2), kterou polský malíř Jan Matejko, po otci Čech, zpodobnil i se Žižkou působivě na rozměrném plátně, chovaném v galerii ve Vilně (Vilnius).

Ale málo bylo věnováno studia a průzkumu cizokrajné tradici, že Jan Žižka z Trocnova v roce upálení M. Jana Husa byl v Anglii a že se pak dokonce jako dobrovolník vyznamenal na anglické straně v bitvě u Azincourtu 25. října 1415. (V té době byla mezi Anglií a Francií tzv. „stoletá válka“. Azincourt  (3) je vesnice v severní Francii nedaleko přístavu Calais. Tam vojsko anglického krále Jindřicha V. (4) novým způsobem boje využitím lučištníků a ochranou sesedlé jízdy za palisádami – zajistilo na dlouho anglickou nadvládu nad severní Francií.)

Otázce, do jaké míry účast Jana Žižka z Trocnova v bitvě u Azincourtu – a případně ještě i jiné jeho poslání v Anglii samotné –, je věrohodná, věnuje J. B. Čapek důkladnou studii „K otázce tradic o Žižkově pobytu v Anglii“. (Jihočeský sborník historický, 1979, XLVIII, 2 – str. 127 až 141.)

Co umožňuje přípustnost, ba oprávněnost tradice, že Žižka v Anglii byl a u Azincourtu bojoval?

Od provdání dcery Karla IV. Anny (5) za anglického krále Richarda II. se vzájem-né styky Čech a Anglie velmi rozšířily. V jejím doprovodu byla řada Čechů, přijížděli za nimi další. Mírnila krutou přísnost svého manžela, byla proto zvána „dobrou královnou“, chránila ohrožený život Viklefův, snad měla i vliv na překlad bible do angličtiny a na počátky reformace v Anglii. Mnoho mladých Čechů studovalo v Oxfordě, kdež byl profesorem M. Vojtěch Raňků z Ježova (6). M. Jeroným Pražský (7) přinesl z Anglie bohoslovecké spisy Viklefovy. Stoupenci Viklefovy nauky posílali do Čech listy Václavu IV. a jeho dvořanům, historik Pekař je přesvědčen, že je znal Jan Žižka. Zikmund (8) navštívil Anglii a anglického krále Jindřicha V., aby setřel svou věrolomnost – nesplnění glejtu Husova – a aby získal spojence proti husitské revoluci, jež ohrožovala jeho nástupnictví na český trůn.

Pozoruhodné je, že nemáme zprávy o tom, co dělal Žižka v osudném roce 1415, v roce upálení M. Jana Husa. Rok před tím si jako dvořan Václava IV. koupil Žižka v Praze na Příkopě větší dům, ale v roce 1416 jej prodal a zakoupil dům skromnější. Potřeboval peníze, někdo se dohaduje, že na věno dcery. Ale – co když byl Žižka právě v tom roce 1415 v Anglii a potřeboval uhradit náklady cesty? Co byl-li jako věrný stoupenec Husův v Anglii buď sám nebo s nějakým „neoficiálním“ (bez vědomí krále Václava IV.) poselstvím, aby zmařil naznačené pletichy Zikmundovy u Jindřicha V. a chtěl si jej zavázat vynikající účastí ve zmíněné bitvě u Azincourtu 25. října 1415?

Velice nápadná je však jiná záležitost. Víme, že s datem 2. září 1415 byl odeslán kostnickému koncilu – dnes bychom řekli „ostrá diplomatická nóta“ – stížný list proti upálení M. Jana Husa (9) i s dotazem o osudu M. Jeronýma Pražského. Podepsalo jej a svými erbovními pečeťmi stvrdilo 452 českých a moravských pánů, rytířů, zemanů – ale podpis Žižkův mezi nimi není. Cožpak tak věrný stoupenec a ctitel Husův a obránce jeho učení až do své smrti by nebyl mezi prvními podepsal, kdyby byl v Čechách? A nebyl-li v Čechách, kde tedy byl?

Vojevůdcovské schopnosti Žižkovy museli chtěj nechtěj uznat i jeho protivníci. Byl-li v roce 1415 v Anglii, mohl se dovědět o způsobu odboje Walesu proti Anglii. Bojoval-li opravdu u Azincourt, mohl poznat i význam lučištníků a chráněné sesedlé jízdy proti rytířstvu v brnění. Ale – „vytvářet z vozů pohyblivý obranný tábor, také však boční kryt při pochodu, a také i mocný prostředek útočný, což do jeho doby nebylo“ – tuto strategii vytvořil Žižka, tato strategie i po jeho smrti odrazila a porazila všechny křižácké výpravy.

Rozsáhlá, podnětná studie J. B. Čapka jistě vyvolá zaslouženou pozornost a ohlas. O jaké prameny se však opírají zprávy v anglických encyklopediích? Kéž je Čapkova studie doplněna objevením a zjištěním nesporného historického pramene, dokazujícího Žižkovu účast v bitvě u Azincourtu 25. října 1415. Vždyť to není ani vymyšlené místo, ani náhodné datum. Pak by tradice o Žižkově pobytu a poslání v Anglii v roce 1415 nebyla pouhou pravděpodobností, ale skutečností.

——————————————
Lit.:   V. Placht: Byl Jan Žižka také v Anglii? Kostnické jiskry č. 26 z 16. července 1980, str. 3

(3) Azincourt

(4) Jindřich V. (Henry V.) (*1387  †1422)

(5) Anna Lucemburská (1366 – 1394), dcera Karla IV. a Elišky Pomořanské, provdána za anglického krále Richarda II., tehdy 16-tiletému.  Do Anglie s sebou přenesla kult sv. Václava (odtud anglická koleda Good King Wenceslas look'd out). Zemřela za morové epidemie.

(6) M. Vojtěch Raňkův z Ježova (Adalbertus/Albertus Ranconis de Ericinio) (†15. 8. 1388) slavný český teolog „pařížský mistr“, studoval na univerzitě pařížské (Sorbona), 1348 mistrem svobodných umění, 1355 zvolen za rektora, později profesorem univerzity v Oxfordu. Muž velmi učený, majetník velké a cenné knihovny. Své jmění odkázal na podporu studentů, kteří by chtěli studovat v Paříži nebo Oxfordě.

(7) M. Jeroným Pražský

(8) Zikmund, císař německý, král česky a uherský, syn Karla IV. a Elišky Pomořanské (*15. 2. 1361 v Norimberku,  † 9. 12. 1437 ve Znojmě).

(9) M. Jan Hus viz:  http://zavodsky.webz.cz/hus/hus11.htp